Regionalní zpravodajský portál prostějovska.

tiskPřežili jsme jen dva, říká podplukovník v záloze

Přežili jsme jen dva, říká podplukovník v záloze
28.09.2012

Nehoda parašutistů ho zasáhla na nejcitlivějším místě

Prostějov - Parašutisté a pamětníci si právě včera připomněli jak ve vojenských kasárnách, tak v muzeu, kde je k tomuto účelu k vidění výstava, tragickou událost. Ta se stala před čtyřiceti lety v Bulharsku a ukončila život jedenáctky úspěšných sportovců, výsadkářů. Na vině, podle Ivana Hošša (na snímku), byla špatná organizace. My jsme se vzpomínkové akce také zúčastnili a s podplukovníkem v záloze si měli možnost popovídat.

Bylo 21. září roku 1972, kdy na železničním přejezdu v Glbniku vyhasly životy parašutistů Armádního sportovního družstva z Prostějova. Přežili jen dva. Jedním z nich je právě Ivan Hoššo, který na tento sport nezanevřel, i když, jak sám říká, vzpomínky doposud nevymizely.

„Do Dukly jsem se dostal v roce 1967 a jsem jí dodnes věrný. Nečekal jsem ale, že se tam dočkám takového neštěstí. Říká se, že čas zahojí všechny rány, ale tuhle nezahojil. V době Mistrovství spřátelených armád jsme zastupovali naše barvy. Dvě disciplíny jsme už měli odskákané. První byla skupinová přesnost - tady jsme získali stříbrnou medaili. Další den se skákala přesnost jednotlivců a i zde jsme bodovali. Byla to zlatá a stříbrná. Branný víceboj, který nás ještě čekal, jsme už nestihli. V mlze jsme autobusem narazili do vlaku, který nás z boku sestřelil."

Všichni, kteří tam zahynuli, jsou pochováni na zdejším hřbitově. Chodíte se sem někdy podívat?

„Ano, chodím. Dokonce jezdím do Bulharska přímo na místo tragédie. Lidé mi říkají, ať to nedělám, že už nic nezměním. Podle mě si to ti kluci ale zaslouží a já je budu navštěvovat stále."

Při té velké havárii jste měl obrovské štěstí. Jak se na celou událost díváte dnes?

„Měl jsem jen takové lehounké zranění. Odřeniny a tak. Věděl jsem ale, že někteří z nás už nejsou. Asi za dva dny mi z velvyslanectví dovezli rádio, protože jsem následující tři měsíce nemohl spávat, a tak jsem si noci takto vyplňoval. No a právě - to do smrti nezapomenu - měl v ten den Svaz mládeže svůj sjezd. Tam drželi minutu ticha za mrtvé parašutisty. Tedy z rádia jsem se dozvěděl, že jsme přežili jen dva a že ostatní už nikdy neuvidím. Bylo to kruté. V následujících deseti letech, hlavně když jsem jel přes nějaké koleje, jsem měl sevřené srdce."

Jak si tu nehodu vysvětlujete?

„Bylo to plné organizačních nedostatků bulharské armády. Radši to nebudu dál komentovat. Nehodí se to."

Na sport jste ale nezanevřel a pokračujete dál...

„Sice jsme přežili dva, ale pokračovat jsem byl schopný jen já. Vycvičil jsem nový tým a za dva roky jsme byli mistři světa. Jinak žiju běžný rodinný život sportovce. Už deset let trénuji ženské družstvo české reprezentace. Potýkáme se ale s potížemi. Parašutismus se od té doby roztříštil na několik odvětví a hlavní slovo mají finance. Je jich čím dál méně. Celý systém se po finanční stránce sype. Vidím to velice špatně."

Máte tři děti. Jdou ve vašich stopách?

„Vychoval jsem děti, aby uměly bruslit, lyžovat, prostě aby byly všestranné. Nikdy jsem je do ničeho nenutil. Asi se jaksi pomamili. Manželka se bojí do letadla. Syn to sice zkusil, ale po prvním pokusu to vzdal. Přesto, že nejdou v mých stopách, razím heslo, že záleží jen a jen na rodině, jaký člověk z ní vzejde. Nic bych v životě neměnil, jen tu nehodu bych rád nějak zrušil, aby se nestala. Nejde to. Bohužel. "

(kaa)


Zpět facebook sdílet na FACEBOOKU

Vážení čtenáři, pokud váš vzkaz obsahuje velmi ostrou kritiku
nebo dokonce obvinění z protiprávního jednání konkrétních
osob nebo organizací, je nezbytné, abyste na sebe uvedli
aspoň jeden platný kontakt (výhradně pro potřeby redakce).
Napomůžete tím zveřejnění.

Jméno:
E-mail:
Komentář:
 

kod

     
 
Napsali jste nám

Potřebují se zbavit starého harampádí, kartonových krabic či jiného nepořádku? Není nic jednoduššího, než vše vyhodit u kontejnerů na separovaný odpad. A možná mají ještě prima pocit, že vlastně třídí! Co na tom, že jejich nepořádek musí někdo jiný uklidit...

Poblíž křižovatky Rumunské a Krokovy ulice někdo vyhodil do kontejneru na papír velkou prázdnou krabici, která kontejner celý zaplnila, několik dalších pak rozmístil na chodník kolem. Po dvou dnech, zcela podle pravidla, že kde je malá hromada nepořádku, hned do ní někdo něco přidá, sem přibyla stará vyhozená sedačka, hromádka bioodpadu a dvě pneumatiky. Tak máme hezký výhled z okna. Vždycky mě to docela vytočí, protože já s každou maličkostí letím do sběrného dvora. Myslíte, že se někdy naučíme udržovat prostředí kolem sebe hezké?

O. N.

Když nic jiného, upozorní vás na to vrčení techniky. V okolí Mozartovy ulice a v Rumunské nedávno ořezali stromy a v těchto dnech pracovníci firmy ASA likvidují větve pomocí štěpkovačky. Chvilka hluku, a následně je všude kolem pořádek.

Blanka S. 

Kácení stromů vždy vzbuzuje pozornost obyvatel a většinou i negativní reakce. Stejně tomu bylo v minulých dnech, kdy musely být kvůli kanalizaci vykáceny naprosto zdravé a vzrostlé lípy v Komenského ulici. Podle sdělení mluvčí radnice Jany Gáborové zde budou vysázeny opět lípy velkolisté a půjde o stromy, které budou mít ve výšce 1,3 metru obvod kmene minimálně 18 centimetrů.

„Je to sice velmi krásné, ale takové mladé stromky s malou korunou nemohou ve městě nahradit vzrostlé a velké koruny s množstvím zelených listů. Prostějov patří mezi velmi prašná města a kácení vzrostlé zeleně zdejšímu ovzduší určitě neprospívá. Mám pocit, že v poslední době šlo k zemi mnoho velkých stromů,“ napsala jedna z našich čtenářek. Co si o tom myslíte vy?  

zobrazit všechny
Řádková inzerce