Regionalní zpravodajský portál prostějovska.

07.07.2018 07:44

Zámek Kunštát je jedním z nejstarších moravských hradů. Pochází z poloviny 13. století a je spojen s rodem pánů z Kunštátu. Současná podoba zámku je výsledkem přestaveb v polovině 16. století a dále v letech 1678 – 1680. Projdete se zde po vzácných nejstarších parketách v Evropě a můžete se podívat i na unikátní historický psí hřbitov.

Zámek se pyšní vykládanými parketami, které jsou nejstarší ve střední Evropě. I průvodci po nich smějí šlapat jen v papučích. Při prohlídkách navštívíte reprezentační prostory jižního hraběcího křídla zámku s původním mobiliářem, dále rytířský sál, obrovskou Květnou zahradu s altánem a bazénem s figurou nymfy. V těsném sousedství zámku se nachází psí hřbitov, který je nejstarším hřbitovem svého druhu v Evropě.

První zmínky o hradu pochází již z roku 1360. Mezi četnými vlastníky hradu byl i Jiří z Poděbrad, který dal hrad výrazně přebudovat. V 16. století byl hrad i celé panství prodáno rodu Pernštejnů. V druhé polovině 16. století byl hrad přestavěn v renesanční zámek. V roce 1680 provedl Jan Maxmilián z Lamberka barokní úpravy, přičemž ale zachoval podstatnou renesanční část i hranatou věž. Začátkem 20. století byl zámek Kunštát upraven v romantickém stylu. Obvodové hradby byly přeměněny na terasy a okolí zámku bylo parkově upraveno. Od roku 2002 je areál kunštátského zámku národní kulturní památkou.

Jeskyně Blanických rytířů

Pokud vám zbude čas, určitě nevynechte návštěvu nedaleké Jeskyně Blanických rytířů v zhruba kilometr vzdálené Rudné. Jeskyně jsou dílem nadaného sochaře, samouka, Stanislava Rolínka (1902–1931), který zde pracoval na zakázku tehdejšího kunštátského starosty.

Jako ateliér mu posloužily pískovcové skály do kterých dělníci vyhloubili jeskyni a on zde vytvořil bájné blanické rytíře. Vůdčí postavou je jezdecká socha svatého Václava, stojící uprostřed spícího vojska. Stanislav Rolínek s prací spěchal, dobře věděl, že mu s postupující nemocí nezbývá mnoho času. Proto jsou některé sochy opracovány jen hrubě, na detailnější zpracování už nebyl čas. I tak budí toto monumentální dílo úctu a obdiv. Vchod do nitra hory hlídá mohutný kamenný lev, zvíře podivuhodné krásy. O to podivuhodnější, že Rolínek ve svém životě skutečného lva nikdy neviděl a pracoval jenom podle obrázku.

Dílo, na kterém autor začal pracovat na počátku třicátých let minulého století, už nikdy nedokončil. Smrt jej odvedla od práce v největším tvůrčím rozmachu. Jeho blanické rytíře si ročně prohlédnou tisíce návštěvníků.

Okolí jeskyně je upraveno jako park a stává se postupně galerií pod širým nebem. Mladí sochaři zde v rámci mezinárodních sochařských symposií postupně vytváří nové sochy a navazují tak na práci Stanislava Rolínka.

Na kopci Milenka stojí kamenná Burianova rozhledna, ze které je za dobré viditelnosti možné zhlédnout Jeseníky, Krkonoše a Pálavu. (ber)