Regionalní zpravodajský portál prostějovska.

tiskNikdo mi neřekne, proč mám postižené dítě

Nikdo mi neřekne, proč mám postižené dítě
13.09.2013 10:22

Prostějov – Pátá charitativní akce prostějovských průzkumníků pomohla postižené Verunce Vévodové z Konice. Včerejší sbírka spojená s desetibojem na letišti vynesla třicet osm tisíc, za které příslušníci 102. průzkumného praporu Karla Palečka koupí speciální polohovací židličku.

„Nevím, jak poděkovat. Věřím, že se vám tato snaha někdy vrátí,“ děkovala s pohnutím v hlase vojákům maminka postižené Verunky Vévodové.

Polohovací židličku doma velmi potřebují. Verunka je po porodu pohybově omezená a vyvýšená mobilní židle s úchyty a madly pomůže dívce při rehabilitaci. Situace je pro rodinu těžká, protože lékaři neznají důvod, který za trápením malé dívenky stojí.

„V těhotenství bylo vše v pořádku. Jedinou odchylkou proti normálu byla moje operace, kterou jsem prodělala. Podle lékařů neměla mít na dítě vliv. Všechny testy byly dobré, nikde žádné varování a my se těšili na dceru. Ihned po porodu bylo všechno jinak, ani mi ji nechtěli ukázat,“ vzpomíná maminka Jana.

Zdrcující diagnóza

Verunka, které je teď pět let, se od narození potýká s několika handicapy. Verdikt lékařů byl pro rodinu strašlivý – postižení dolních končetin, mozková obrna, kvadruparéza. Půlku života strávila holčička po nemocnicích.

„Vyšetření, testů i operací máme za sebou už opravdu hodně. Vystřídali jsme řadu nemocnic a nikde si s námi neví rady. Nikdo nám neumí říci, proč má Verunka takovou smůlu. Lékaři prostě nevědí. Malou čeká další operace a já uvažuji nad tím, zda ji má podstoupit. Jde o zákrok, u kterého není dopředu jisté, zda pomůže a jestli má vůbec smysl. Vyhlídka na zlepšení je prý minimální,“ krčí rameny Verunčina maminka.

Život naruby

Doma se všechno točí kolem malé pacientky. V miniaturním bytě jsou po zemi polštáře a matrace, aby se Verunka mohla pohybovat. „Bydlení musíme vyřešit, protože malá roste a náš byt začíná být nevhodný. Buď se pustíme do stavebních úprav, ale možná dojde i na stěhování. Momentálně bydlíme ve druhém patře a nosit jedenáctikilovou Verunku stále v náručí je už teď těžké,“ posteskla si Jana Vévodová, která se ale s nepřízní osudu smířila.

„Zpočátku jsem se strašně bála, dnes už to nějak zvládáme. Snažím se Verunčino trápení brát jako něco, co přinesl život. Do žádného ústavu bych ji nikdy nedala. Strašně moc ji miluji a ona to cítí. Lidé žasnou, jak to zvládáme. Pomáhá nám i školka ve Stražisku, kam Verunku vozíme,“ doplnila Vévodová. Právě tady se setkala s polohovací židličkou a naučila se ji používat.

Nečekaná zpráva

Zprávu o tom, že vojáci chtějí pomoci jejich dceři, se Vévodovi dozvěděli zcela nečekaně. Průzkumníky na těžký osud rodiny upozornilo Středisko rané péče v Olomouci. „Zajeli jsme se do Konice podívat a pak už nebylo co řešit,“ konstatovala nadporučice Kateřina Ramil z prostějovského průzkumného praporu.

„Na polohovací židličku jsme při naší sportovní akci vybrali 36 800 korun a rovnou tisícovku přidal primátor Miroslav Pišťák. Teď už zbývá jen židli koupit. Pokud nějaké peníze zbudou, chceme Verunce připravit ještě překvapení,“ uzavřela Kateřina Ramil. (kaa)

Maminka Jana s Verunkou. Na letišti přebírala šek celá rodina. Foto: A. Kajlíková 

Desetiboj průzkumníků. Foto: archiv 102. průzkumného praporu Karla Palečka

Nikdo mi neřekne, proč mám postižené dítě Nikdo mi neřekne, proč mám postižené dítě Nikdo mi neřekne, proč mám postižené dítě Nikdo mi neřekne, proč mám postižené dítě Nikdo mi neřekne, proč mám postižené dítě Nikdo mi neřekne, proč mám postižené dítě Nikdo mi neřekne, proč mám postižené dítě Nikdo mi neřekne, proč mám postižené dítě

Zpět facebook sdílet na FACEBOOKU  komentářenapsat komentář
 
Firemní noviny
FixArt je specialista na webdesign

Máme v hlavě komplexní řešení od A do Z.

Napsali jste nám

Potřebují se zbavit starého harampádí, kartonových krabic či jiného nepořádku? Není nic jednoduššího, než vše vyhodit u kontejnerů na separovaný odpad. A možná mají ještě prima pocit, že vlastně třídí! Co na tom, že jejich nepořádek musí někdo jiný uklidit...

Poblíž křižovatky Rumunské a Krokovy ulice někdo vyhodil do kontejneru na papír velkou prázdnou krabici, která kontejner celý zaplnila, několik dalších pak rozmístil na chodník kolem. Po dvou dnech, zcela podle pravidla, že kde je malá hromada nepořádku, hned do ní někdo něco přidá, sem přibyla stará vyhozená sedačka, hromádka bioodpadu a dvě pneumatiky. Tak máme hezký výhled z okna. Vždycky mě to docela vytočí, protože já s každou maličkostí letím do sběrného dvora. Myslíte, že se někdy naučíme udržovat prostředí kolem sebe hezké?

O. N.

Když nic jiného, upozorní vás na to vrčení techniky. V okolí Mozartovy ulice a v Rumunské nedávno ořezali stromy a v těchto dnech pracovníci firmy ASA likvidují větve pomocí štěpkovačky. Chvilka hluku, a následně je všude kolem pořádek.

Blanka S. 

Kácení stromů vždy vzbuzuje pozornost obyvatel a většinou i negativní reakce. Stejně tomu bylo v minulých dnech, kdy musely být kvůli kanalizaci vykáceny naprosto zdravé a vzrostlé lípy v Komenského ulici. Podle sdělení mluvčí radnice Jany Gáborové zde budou vysázeny opět lípy velkolisté a půjde o stromy, které budou mít ve výšce 1,3 metru obvod kmene minimálně 18 centimetrů.

„Je to sice velmi krásné, ale takové mladé stromky s malou korunou nemohou ve městě nahradit vzrostlé a velké koruny s množstvím zelených listů. Prostějov patří mezi velmi prašná města a kácení vzrostlé zeleně zdejšímu ovzduší určitě neprospívá. Mám pocit, že v poslední době šlo k zemi mnoho velkých stromů,“ napsala jedna z našich čtenářek. Co si o tom myslíte vy?  

zobrazit všechny
Řádková inzerce