Regionalní zpravodajský portál prostějovska.

tiskLenka Horňáková snoubí Hanou a Provence

Lenka Horňáková snoubí Hanou a Provence
02.04.2012

Prostějov / Provence - Lenka Horňáková Civade (na snímku vpravo), malířka, kreslířka a rodačka z Prostějova, zavítá v tomto týdnu se svou výstavou i do rodného města. A kdo vlastně je ta křehká žena a jaké byly dosavadní cesty jejího uměleckého života?

Lenka Horňáková (40) vstupuje na scénu výtvarného umění, přesněji malby a kresby, v příhodné době brzo po roce 1989, kdy se otvírala okna, a především dveře, do světa předtím nadlouho zakázaného - především na Západ. Toho si bohatě užila od prvních let svých cest za uměním  po Evropě a uměleckých studií v Belgii a posléze ve Francii, v Paříži. Z těchto dob se datuje její uvědomělá výtvarná tvorba, s níž se cítí spjata osudem a volbou. Vazby na její nový domov zpečetil záhy její sňatek s uměleckým druhem a ochráncem, synovcem Rogera Civade, profesorem a průvodcem kresbou a malbou, s nímž posléze v rozrůstající se rodině našla domov v milované Provenci.

Přednosti

Kdo je, jak se jeví tato Moravanka usedlá ve Francii, ale vystavující zhusta i doma na Moravě a jinde v České republice, v dnešním uměleckém kontextu? Je především - každým coulem - malující, kreslící žena, ale žena, která v dnešním genderovém běsnění nijak své ženství nepopírá, ani s bojovností amazonky nevnucuje, nýbrž oslavuje. Její ženství je v jejím výtvarném projevu prezentováno samozřejmě a neproblémově, jako dar osudu a božské prozřetelnosti. To je první plus, první pozitivum, a hned s ním jde ruku v ruce další přednost, plus druhé. Lenka je bytostná tradicionalistka, zdůrazňující nezbytnost kontinuity, čili kultury, a tedy malířka a kreslířka, která, jakoby - s nástupem jednadvacátého století - vůbec neutrpěla víc než sto let starým šokem moderny, tím méně vševládným tyranstvím dnešního postmoderního rozpadu všech hodnot, čili chaosu. S tím může souviset její nesporné plus třetí: její pevné vkořenění do dvou - rozličných, ale harmonicky spojovaných - půd: té přijaté francouzské, dnes už řekněme rovnou provencské, a ještě pevněji do oné rodné prsti její Moravy, do zázračné černozemě rodné Hané.

Posledně zmiňované dva zdroje jejího uměleckého naturelu to jsou, které ji přirozeně orientují k neproblémové mnohatisícileté, vlastně prapůvodní tradici umění zpodobivého, zobrazivého čili figurativního. Dvěma žánrovými, přesněji tematickými vymezeními a současně úběžníky jejího spontánního talentu  jsou: ženská postava, oblečená - nebo - jako na dnešní výstavě - zobrazená po výtce v aktu a posléze - na dnešní výstavě také zastoupená  krajina, stále víc krajina její dnes už domovské Provence. Oba tyto úběžníky protínají se v jednom bodě, kterým jsou vlastně soupodstatné: v oslavě Země - Země, té jediné jistoty nás všech, ale Země - Matky přece jen mateřštější, důvěrněji se vydávající svým dětem v  linii dceřinné.

baletŽenská krása

Žena - matka tu oslavuje ženské tělo jako sám zdroj a samu osu našeho pozemského života a je až nápadné, jak se to vše, i u těch aktů nejsmyslověji rozbujelých, děje bez sebemenšího přízvuku erotického: pochopitelného samozřejmě u - také - ženy - tvůrkyně, ale jak při všem nasazení zůstává pro umělkyni zajímavé ženství záchovné, ženství krásné o sobě jako zdroj pozemského života, a kmitne-li se někde při těch stejně vášnivých jako zdrženlivých manifestacích sourodosti a solidárnosti jakýsi náznak něhy, pak je to projev citu dceřinného, mateřského - a sesterského. Je-li zde přítomna ženská krása, pak vždy spojena s obdivem k právě jen ženskému tělu jako nositeli pozemského života, s obdivem k zázračnému vývařisku a prameni sil Matky Země. Při všech nesporných kladech je Lenčin umělecký projev bytostně ženský, přivrácený k hmotnému pólu naší Matky země jako jediné inspirace a tedy nutně limitovaný: cizí je jí každá žízeň metafysická.

Krajina

Podobně je tomu v jejích krajinářských etudách: okouzlení Zemí, především její Provence, tu však je naplněno echem - pro tu chvíli jakoby ani ne navždy ztraceného - Ráje.

Okouzlení baletem

Pokud jde o její uměleckou sensibilitu, nesou v sobě práce Lenky Horňákové pečeť francouzského, typicky románského zaujetí vnější formou, tou pastvou oka, francouzská je i elegance jejího projevu. Aby bylo jasno: autorka je, a to i v malbě, ba právě tam, především, ba takřka výhradně kreslířka. Její okamžikové záznamy krystalizují takřka výhradně kolem obrysové linie, jež svírá tvar; a také funkce barvy je jen plošně ilustrativní, při zdůraznění zpravidla jen jednoho akordu, zpravidla dominantní - efektní - kraplakové červeně. Ale ona zkoumavá, svůj tvar znovu a znovu ohledávající, namnohokrát  se vracející, impresivně těkavá linie nás - při svých přece jen seversky, česky nedůvěřivých kresebných obrysech tvarů a postav - odkazuje k žánru skizzy. Horňáková Civade, s typicky ženskou emotivností, miluje svět pohybu, změny, prchavých okamžiků: tance všeho pomíjivého! To také vysvětluje její zaujetí světly ramp, okouzlení světem baletu.

Přízeň publika

Autorce tak velké živelnosti i zas nestaravého přilnutí k tradici a k mysteriu Země nelze než přát při jejích znovu a znovu mladých vykročeních na současnou výtvarnou scénu u nás i v zahraničí neutuchající píli při rozvíjení a prohlubování jejího talentu. A ovšem - přízeň Múz! O přízeň publika nouzi nemá - a nebude mít. Její poselství - láska k životu a všemu radostnému v něm, její víra v samozřejmou kontinuitu evropské kultury - navzdory všemu popírání klasických hodnot v umění a všude kolem nás víc a víc se rozrůstajícím chapadlům chaosu - zůstává potřebné nám všem.

Jiří Kuběna

Foto: archiv

(Pozn. red.: Vernisáž výstavy se koná 5. dubna v Muzeu Prostějovska.)


Zpět facebook sdílet na FACEBOOKU  komentářenapsat komentář
 
Firemní noviny
FixArt je specialista na webdesign

Máme v hlavě komplexní řešení od A do Z.

Napsali jste nám

Potřebují se zbavit starého harampádí, kartonových krabic či jiného nepořádku? Není nic jednoduššího, než vše vyhodit u kontejnerů na separovaný odpad. A možná mají ještě prima pocit, že vlastně třídí! Co na tom, že jejich nepořádek musí někdo jiný uklidit...

Poblíž křižovatky Rumunské a Krokovy ulice někdo vyhodil do kontejneru na papír velkou prázdnou krabici, která kontejner celý zaplnila, několik dalších pak rozmístil na chodník kolem. Po dvou dnech, zcela podle pravidla, že kde je malá hromada nepořádku, hned do ní někdo něco přidá, sem přibyla stará vyhozená sedačka, hromádka bioodpadu a dvě pneumatiky. Tak máme hezký výhled z okna. Vždycky mě to docela vytočí, protože já s každou maličkostí letím do sběrného dvora. Myslíte, že se někdy naučíme udržovat prostředí kolem sebe hezké?

O. N.

Když nic jiného, upozorní vás na to vrčení techniky. V okolí Mozartovy ulice a v Rumunské nedávno ořezali stromy a v těchto dnech pracovníci firmy ASA likvidují větve pomocí štěpkovačky. Chvilka hluku, a následně je všude kolem pořádek.

Blanka S. 

Kácení stromů vždy vzbuzuje pozornost obyvatel a většinou i negativní reakce. Stejně tomu bylo v minulých dnech, kdy musely být kvůli kanalizaci vykáceny naprosto zdravé a vzrostlé lípy v Komenského ulici. Podle sdělení mluvčí radnice Jany Gáborové zde budou vysázeny opět lípy velkolisté a půjde o stromy, které budou mít ve výšce 1,3 metru obvod kmene minimálně 18 centimetrů.

„Je to sice velmi krásné, ale takové mladé stromky s malou korunou nemohou ve městě nahradit vzrostlé a velké koruny s množstvím zelených listů. Prostějov patří mezi velmi prašná města a kácení vzrostlé zeleně zdejšímu ovzduší určitě neprospívá. Mám pocit, že v poslední době šlo k zemi mnoho velkých stromů,“ napsala jedna z našich čtenářek. Co si o tom myslíte vy?  

zobrazit všechny
Řádková inzerce