Regionalní zpravodajský portál prostějovska.

tiskHrabě Belcredi oslavil 85. narozeniny a píše své paměti

Hrabě Belcredi oslavil 85. narozeniny a píše své paměti
01.03.2011

Brodek u Prostějova - Šlechtic, který se i přes dlouhé desítky let strávené v zahraničí, cítí být Čechem a zvelebuje zámek v Brodku u Prostějova, je Richard Belcredi. Hrabě oslavil 28. února své 85. narozeniny a sepisuje paměti, které přiblíží jeho zajímavý život.

Vaším osudem zahýbaly poválečné události...

Válku jsem prožil v Líšni a studoval přitom v Brně práva. V lednu 1949 mě z fakulty vyloučili jako nedemokratický živel kulackého původu. Byl jsem navržen na práci v uhelných dolech, měl jsem se dostavit ke zjištění mého zdravotního stavu. Když se to přiostřovalo, rozhodl jsem se v lednu 1949 pro emigraci.

V zahraničí jste strávil dlouhá léta...

Ve Francii jsem dokončil studium práv. V roce 1953 za mnou přišel Pavel Tigrid, který verboval mladé lidi do Rádia Svobodná Evropa. Nabídku jsem přijal a v Mnichově žil až do sametové revoluce v roce 1989.

Jak vzpomínáte na Svobodnou Evropu?

Pracoval jsem tam jako redaktor. Etapa do roku 1968 byla jiná než v pozdějších letech. Byli jsme odkázáni pouze na odposlech a útržkovité informace, když někdo z Československa přijel na západ k příbuzným. Po roce 1968 přišla vlna mladých novinářů, kteří museli uprchnout a přivezli kontakty. Od té doby jsme byli v nepřetržitém styku s „domovem". V roce 1983 jsem z rádia odešel předčasně do důchodu. Opět na přání Pavla Tigrida jsme rozesílali knihy, tiskopisy, psací a kopírovací stroje - až do roku 1989.

Kdy jste se vrátil do Československa?

Přijel jsem jako jeden z prvních, hned po listopadu 1989. Za doby totality to nešlo, ani jsem to nezkoušel.

Belcredi

Proč Vám byl majetek zabaven a jak se dařilo získat ho zpět?

Můj otec byl členem delegace českých šlechticů, kteří v roce 1938 navštívili prezidenta Beneše, aby ho ujistili svou loajalitou k českému státu. Všichni členové delegace byli potom německými okupanty konfiskováni. Líšeň nám zabavili a uvalili na ni nucenou správu. Můj strýc z Brodku také aktivně vystoupil proti okupaci a byl krátkou dobu dokonce zavřený ve vězení. Jelikož byl strýc bezdětný, ustanovil dědicem zámku v Brodku mě. V rámci restituce jsem se patnáct let soudil s památkovým úřadem v Brně o vydání zámeckého inventáře. Přitom bylo velmi jednoduše prokazatelné, že konfiskace byla neoprávněná. Zámek je ještě stále prázdný, pomalu se sem začnou věci stěhovat. Inventář se nachází na různých státních zámcích. Sice byly k dispozici přesné seznamy, ale asi třetina předmětů byla rozkradena. Líšeň nám byla po válce vrácena, ale později, v roce 1949, znovu zabrána a vzniklo tam JZD.

V jakém stavu jste převzal zámek v Brodku?

Byla to ruina. V poválečném období zde chtěl Revoluční národní výbor vytvořit domov důchodců, ale pak se zjistilo, že zámek je postavený na staré tvrzi a dispozice nevyhovují. Proto nebyl využívaný. Někdy na začátku 60. let tady vznikla polní nemocnice, která zanikla až v roce 1989.

Vyzkoušel jste si i dráhu velvyslance...

V roce 1993 jsem byl pozván na ministerstvo zahraničí a požádán, abych se ujal velvyslanectví ve Švýcarsku. V Bernu jsem strávil pět let. Ta práce mě ohromně bavila, pasovalo to do mého života. Musel jsem ale nejdřív ujistit švýcarské obyvatelstvo, že nezastupuji totalitní režim, a přesvědčit je, že vznikla nová republika, která se od něho distancuje. Zpočátku byli rezervovaní, ale postupně se to měnilo. Do dneška sem za mnou jezdí přátelé z Bernu.

Setkal jste se osobně s Václavem Havlem?

Ano. Hned po návratu na začátku roku 1990 jsem byl pozván na hrad, tehdy ještě značně „husákovský". O pár let později mě jmenoval velvyslancem a roce 1998 jsem od něj převzal Řád T. G. Masaryka III. stupně za zásluhy o osvobození.

(dah)


Zpět facebook sdílet na FACEBOOKU  komentářenapsat komentář
 
Firemní noviny
FixArt je specialista na webdesign

Máme v hlavě komplexní řešení od A do Z.

Napsali jste nám

Potřebují se zbavit starého harampádí, kartonových krabic či jiného nepořádku? Není nic jednoduššího, než vše vyhodit u kontejnerů na separovaný odpad. A možná mají ještě prima pocit, že vlastně třídí! Co na tom, že jejich nepořádek musí někdo jiný uklidit...

Poblíž křižovatky Rumunské a Krokovy ulice někdo vyhodil do kontejneru na papír velkou prázdnou krabici, která kontejner celý zaplnila, několik dalších pak rozmístil na chodník kolem. Po dvou dnech, zcela podle pravidla, že kde je malá hromada nepořádku, hned do ní někdo něco přidá, sem přibyla stará vyhozená sedačka, hromádka bioodpadu a dvě pneumatiky. Tak máme hezký výhled z okna. Vždycky mě to docela vytočí, protože já s každou maličkostí letím do sběrného dvora. Myslíte, že se někdy naučíme udržovat prostředí kolem sebe hezké?

O. N.

Když nic jiného, upozorní vás na to vrčení techniky. V okolí Mozartovy ulice a v Rumunské nedávno ořezali stromy a v těchto dnech pracovníci firmy ASA likvidují větve pomocí štěpkovačky. Chvilka hluku, a následně je všude kolem pořádek.

Blanka S. 

Kácení stromů vždy vzbuzuje pozornost obyvatel a většinou i negativní reakce. Stejně tomu bylo v minulých dnech, kdy musely být kvůli kanalizaci vykáceny naprosto zdravé a vzrostlé lípy v Komenského ulici. Podle sdělení mluvčí radnice Jany Gáborové zde budou vysázeny opět lípy velkolisté a půjde o stromy, které budou mít ve výšce 1,3 metru obvod kmene minimálně 18 centimetrů.

„Je to sice velmi krásné, ale takové mladé stromky s malou korunou nemohou ve městě nahradit vzrostlé a velké koruny s množstvím zelených listů. Prostějov patří mezi velmi prašná města a kácení vzrostlé zeleně zdejšímu ovzduší určitě neprospívá. Mám pocit, že v poslední době šlo k zemi mnoho velkých stromů,“ napsala jedna z našich čtenářek. Co si o tom myslíte vy?  

zobrazit všechny
Řádková inzerce